Proč nabízím psychologické konzultace a terapii
Člověk může v životě zažívat těžká období a někdy může být těžké si říct o pomoc - ať už blízkému člověku nebo odborníkovi. Pokud právě nějaké obtížné období zažíváte - řešíte problémy v partnerském vztahu, v rodině, v práci, ve škole, či ve vztahu sami k sobě - nebo byste na sobě rádi zapracovali a potřebujete "průvodce", tyto webové stránky Vám snad usnadní cestu k pomoci. Věřím totiž, že prostřednictvím rozhovorů a spolupráce se dají věci měnit.
Co lze očekávat
Každý psycholog či terapeut pracuje odlišně, proto zde chci nastínit můj pohled na psychologické/psychoterapeutické pomáhání. Je pak na každém, aby si vybral přístup, který mu vyhovuje.
Zdá se mi, že jsme si zvykli na rychlá a pohodlná řešení, která nám nabízí především západní medicína. Lékař zdiagnostikuje problém, nasadí léčbu a pacient by měl být zdráv. Sice i v tomto případě dělají největší kus práce sebeuzdravovací mechanismy našeho těla, ale přesto je to způsob, který nás staví spíše do pasivní role „příjemců oprav“. Že ovšem tento přístup vždycky nefunguje, není jen tím, že je často opomíjena psychická stránka problému (tělo a psychika jsou podle mě dvě strany téže mince).
I pro případy, kdy se problém projevuje v psychické oblasti, existuje již řada léků. Určitě mohou, zejména v akutní fázi, hodně pomoci, a být podpůrným prostředkem, který člověku může uvolnit kapacitu na řešení svých potíží. Ovšem pokud se z toho stane jediný nástroj řešení a nic jiného člověk nedělá, je to problém. Myslím, že často také nefunguje, když se klientům místo léků podávají obecné rady, diagnózy a „odborné interpretace". Psycholog samozřejmě může klientovi nabídnout svůj pohled na věc a přispět náměty na základě svých zkušeností, ale vždy je to klient, kdo je kritériem užitečnosti takového přístupu. Terapeut neposkytuje obecně platné pravdy či zaručená řešení, ani nemůže, protože nic takového neexistuje.
Úkolem terapeuta (a jeho odborností) je hlavně vytvořit takové prostředí a mluvit s člověkem takovým způsobem, aby si mohl přicházet na svá vlastní řešení a nacházel takové „pravdy“ o sobě a svém životě, se kterými se mu bude lépe žít. V takové situaci tedy není klient jen pasivním příjemcem léčby, ale rovnocenným partnerem, který se aktivně podílí na tom, co se v terapii děje.