Proč nabízím psychologické konzultace a terapii

    Člověk může v životě zažívat těžká období a někdy může být těžké si říct o pomoc - ať už blízkému člověku nebo odborníkovi. Pokud právě nějaké obtížné období zažíváte - řešíte problémy v partnerském vztahu, v rodině, v práci, ve škole - nebo byste na sobě rádi zapracovali a potřebujete "průvodce", tyto webové stránky Vám snad usnadní cestu k pomoci. Věřím totiž, že prostřednictvím rozhovorů se dají věci měnit.


Co lze očekávat

    Každý psycholog či terapeut pracuje odlišně, proto mohu mluvit pouze sama za sebe o tom, jak vnímám psychologické či psychoterapeutické pomáhání. Je pak na každém, aby si vybral přístup, který mu vyhovuje.
    Zdá se mi, že jsme si zvykli na rychlá a pohodlná řešení, která nám nabízí především západní medicína. Zdiagnostikovat problém, opravit ho (léky, operací apod.) a pacient by měl být zdráv. Sice i v tomto případě dělají největší kus práce sebeuzdravovací mechanismy našeho těla, ale přesto je to způsob, který nás staví spíše do pasivní role příjemců „oprav“. Že ovšem tento přístup vždycky nefunguje, není jen tím, že je často opomíjena psychická stránka problému (koneckonců tělo a psychika jsou dvě strany téže mince).
    I pro případy, kdy se problém projevuje v psychické oblasti, existuje již řada léků. Neříkám, že v akutní situaci nemohou pomoci. Ale také se stává, že nepomohou, způsobí spoustu vedlejších obtíží, příp. negativní stav chronifikují nebo se po jejich vysazení vše vrací zpět. Myslím, že často také nefunguje, když se klientům místo léků podávají obecné rady, diagnózy a interpretace. Psycholog samozřejmě může klientovi nabídnout svůj pohled na věc a přispět náměty na základě svých zkušeností, ale vždy je to klient, kdo je kritériem užitečnosti takového přístupu. Terapeut neposkytuje obecné pravdy či zaručená řešení, ani nemůže, protože nic takového neexistuje.
    Úkolem terapeuta (a jeho odborností) je hlavně vytvořit takové prostředí a ptát se člověka takovým způsobem, aby si mohl přicházet na svá vlastní řešení a nacházel takové „pravdy“ o sobě a svém životě, se kterými se mu bude lépe žít. V takové situaci tedy není klient jen pasivním příjemcem „léčby“, ale rovnocenným partnerem, který se aktivně podílí na tom, co se v terapii děje.
    Nicméně, jak jsem psala na začátku, každý si může vybrat takový přístup, který mu vyhovuje.